Akce skautů v listopadu 2013

10.12.2013 22:31

V tomto podzimním měsíci jsme krom pravidelných středečních schůzek v klubovně měli díky tomu, že náš vůdce Dan měl skoro všechny víkendy pracovní, jen jedinou vícedenní výpravu. Ale stála za to.

Už před časem jsme se dohodli, že tento rok zkusíme takový krok zpět k našim skautským kořenům, prostě budeme vyrážet na akce postaru, že nás čekají tak zvané retro akce. A tahle měla být tou první.

Chaloupka, která byla naším cílem, leží vysoko nad obcí Písařov, na kraji hlubokého lesa. Dan rozšířil fámu, že v něm řádí banda upírů. Asi chtěl snížit počty účastníků, ale to se mu nepodařilo. Vyrazilo nás osmnáct, nějakých upírů se přece nelekneme, my kluci odkojení televizními seriály o monstrech. A každý z nás měl po kapsách minimálně dva česneky.

Na chaloupce jsme se ani nestačili ohřát, však tam byla pěkná kosa, když na nás všude padla tma. To Dan vypojil elektřinu a zapálil donesené petrolejky.  Najednou to přestala být švanda. Náš vedoucí nás ale hned uklidnil, protože prohlásil, že zde žádná banda upírů není. To jsme si oddechli. Jenže stejně se tu něco strašlivého děje a lidi v Písařově se po setmění bojí vycházet ven. V lese se tu prý usadila strašlivá čarodějnice, kazí lidem dobytek i náladu. Tak nám zase zatrnulo, protože s čarodějnicí jsme tak nějak v přípravách nepočítali. Musíme se na boj s ní připravit. Do noci jsme tedy běhali kolem chaloupky v ochranném mlžném kruhu, chytali děsně odporné netopýry a oslabovali tak moc zlé babizny. A pak už u roztopených kamen seděli v kruhu a za svitu petrolejek si povídali příběhy, po kterých se mnozí z nás báli jít na záchod …

Ráno zaplašilo noční stíny, sluníčko nás přesvědčovalo o tom, že venku není na trávě jinovatka, ale prý jen pavučinky. Po snídani stejně vyrážíme na další akce. V noci nás totiž navštívil nečekaný spojenec, vyklubal se z něj čert dobračisko, kterému stará ježibaba taky leží v žaludku. Dost nám poradil, i když setkání to nebylo nijak legrační. Však jak často potkáte čerta, že? Má u sebe kousky starodávného pergamenu se zaříkávadlem, které babiznu vyžene. Roztrhal jej při bitce s ní a nám všechny kousky dá za splněné úkoly.

Celé dopoledne nás čert proháněl, museli jsme prokazovat svoji rychlost, mrštnost i odvahu. Oběd jsme uvítali s radostí. Byl výborný guláš, nikdy nám tak nechutnal, však byl vlastně čertovský! Naučili jsme se pracovat i se starou buzolou, však není vždy po ruce GPS!

Pak už to šlo v rychlém sledu. Museli jsme objevit brloh pavoučice a chytit jejího největšího pavouka. Po slepu nás k němu dovedla tenká pavučina, mnohým až mráz po zádech proběhl, když ho na konci pavučiny nahmatali. Ale dokázali jsme to. Horší to bylo s rozděláním ohně, abychom čertům mohli udělat svačinku. Tak nějak jsme nepočítali s tím, že v takové zimě jde rozdělat oheň o dost hůř než v létě. Také hledání čertovských obrazů v lese se docela protáhla a začínaly nás dost bolet nohy. Ale kousky pergamenu zapadaly k sobě a už se v něm objevovaly celé věty. Kdo by to teď tak chtěl asi vzdát? My rozhodně ne. Konečně jsme našli obě čarodějčiny košťata a vzali je k sobě. Už nám nemůže ani uletět!

Na kraj kolem zase padla tma a my konečně měli vše pohromadě. Znali jsme místo, kde čarodějnice pobývá, uměli jsme zaříkávadlo, dokonce jsme navíc od čerta dostali i další pergamen se svíčkou a slovy Hodně štěstí. Už jsme se vypravovali na závěrečný boj, když tu Smíška napadlo, proč nám vlastně čert dal k pergamenu i svíčku. Ještě že jsme nikam nešli! To bychom vám už tohle vyprávět nemohli. Když se čertova zpráva nahřála jeho svíčkou, z pergamenu začala vystupovat další důležitá slova. Dozvěděli jsme se, že zaříkávadlo nestačí říct jednou, musíme třikrát! Tak a jdeme na ni.

Závěr byl už rychlý. Náš světelný kruh uzamkl strašidelnou postavu a přes její nesouhlasné prskání a huhlání jsme třikrát zopakovali zaříkávání. Pravda, zvláště těm mladším z nás sem tam přeskočil hlas, ale bylo nám rozumět. Ježibaba vzala nohy na ramena a slíbila, že sem se tedy už nikdy rozhodně nevrátí. A my si mohli v klidu vydechnout, koukat na hvězdy a říct, jak nám zde bylo fajn. I když někdy strašidelně. Pak v chaloupce jen zpívání a povídání u petrolejek a spánek spravedlivých. Však jsme si ho zasloužili!

Ráno jsme už jen uklidili v chaloupce i kolem ní a vydali se k domovu. A všichni jsme si říkali, že tahle retro akce se opravdu povedla. Díky za ni! Byla skvělá!!

Na prosinec 2013 plánujeme několik akcí. Nejdříve k nám prý přiletí na schůzku poděkovat čert a možná vezme i Mikuláše. V půli prosince naši zástupci jedou do Vídně, aby zde v jednom z nejkrásnějších evropských kostelů se skauty ze všech koutů světa převzali Betlémské světlo a dovezli ho domů. S pomocí ostatních českých skautů jej v sobotu 21. prosince rozvezeme vlaky po celé republice.

Téhož dne se také sejdeme u našeho oddílového vánočního stromku, abychom si společně prožili sváteční chvíle, rozdali si dárky a potěšili své nejlepší kamarády.  I zde bude hořet Betlémské světlo. Našim milým spoluobčanům ho předáme odpoledne před Štědrým dnem, tedy 23. 12. 2013 od 15 do 17 hodin na náměstí Svobody u Vánočního stromu. Velmi rádi ho také jako každý rok zapálíme i u Mohelnického Betléma.

Nemocným a starším lidem nabízíme skautskou donášku Světla až do domu.