Květen 2013

10.05.2013 23:21

Tento měsíc byl na akce bohatý, mohli jsme si vybírat, což jsme i dělali. Nejatraktivnější akcí byl rozhodně sjezd Sázavy, kam jsme vyjeli  8.května. Počasí celkem přálo a my moc nevěřili předpovědím, že se to má zhoršit. Na tábořišti v Týnci nad Sázavou jsme postavili stany a těšili se na zítřek. Také jsme poděkovali panu Kindlovi, který nám moc pomohl s dopravou a ještě ten den se vracel domů. My jsme mohli zůstat a těšit se na další vodácké dobrodružství. Večer jsme se ještě byli projít a podívali jsme se na jeden z jezů, který nás zítra čeká, u stanu jsme nakrmili místní ochočené kačeny a mohli v klidu spát.

Nádherné ráno nás našlo už na vodě. Vodní sloupec byl na moc pěkných 110cm, tak se jelo opravdu dobře. Navíc řeka byla docela volná, žádné tlačenice na jezech, jak tomu bývá v letních měsících. Vody jsme si opravdu užili, cestou se zastavovali i pro místní geopoklady a sem tam se někteří z nás i nechali pokřtít ještě studenou sázavskou vodou. Nejvíc se nám líbil jez na Žampachu s krásným železničním viaduktem a pak samozřejmě peřeje podél trampských osad u Pikovic.

Vlakem jsme se vrátili do tábořiště, užili si tak jízdu posázavským Pacifikem a u ohně při vůni pečeného masa plánovali, jak si užijeme i další den na Sázavě. Kluci chtěli dokonce spát venku, vypadalo to na velmi teplou noc, nicméně Dan k tomu nesvolil. Asi věděl, že ve 4 ráno udeří podzim.

Probudili jsme se do prudkého deště a v rádiu hlásili, že bude i hůř. Museli jsme oplakat další plány na vodácké sjezdy a rozhodli se pro cestu domů. Od té doby vlastně prší dodnes …

V sobotu 18.5.2013 nás ani předzvěst špatného počasí neodradila od toho, abychom se sešli na vlakovém nádraží a zamířili na východ. Naším cílem byl Memoriál Rudolfa Plajnera, velmi známého a oblíbeného skautského náčelníka z šedesátých let, kterému se taky říkalo Táta Plajner. Jako vzpomínku na něj pořádají junáci z Holešova výstup na Hostýn, kde má tento skautský vůdce pamětní desku. Vlaky nám jely dobře, na nádraží v Bystřici nad Hostýnem na nás dokonce počkal i skautský autobus, tak jsme mohli kolem deváté ranní vykročit na první metry tohoto skautského pochodu. Bohužel ale v prudkém dešti. Ale my byli připraveni, jen se bohužel moc nedalo fotografovat, cestu jsme si krátili (nebo spíš prodlužovali) lovením geopokladů, povídáním o Plajnerovi a jiných skautských legendách, hrami a najednou jsme zjistili, že už neprší. Konečně mohly přijít dolů pláštěnky, trochu jsme se při svačině pokusili oschnout a už jsme se blížili k Hostýnu. Cestou jsme potkávali stále více skautů i rodin s dětmi, najednou se prostě vyloupl nádherný den zalitý sluncem s modrou oblohou. Na Hostýně bylo mnoho lidu, trochu nám dalo práci najít Plajnerovu desku. Ale stihli jsme to v pravý čas a mohli si stisknout levice nejen s českými, ale i zahraničními skauty. Velké zastoupení zde měli především polští harceři a jejich oldskauti, byli zde ale i skauti až z Kanady, kteří přivezli i pozvání na světové skautské Jamboree právě u nich.

Vzpomínání na Tátu Plajnera zakončila skautská hymna, popovídali jsme si ještě se známými, obešli fůru stánků a ještě si stihli vychutnat magickou atmosféru skautské mše v místní katedrále. Dolů do Bystřice jsme už scházeli jen v tričkách a domů dorazili hodně unavení, ale moc spokojení.

Další víkend měla být brigáda na našem tábořišti, ale počasí nám to nedovolilo. Bude letos vůbec léto? Snad ano, už se těšíme na indiánský tábor v Arnoštově!