Letní putování

03.09.2012 14:43

Sotva jsme se vrátili z letního tábora, už se ti nejlepší v bodování mohli těšit na expedici. Ty pořádáme každý rok v srpnu a vždy na ní míříme někam, kam bychom se jen tak sami nedostali. Letos to byly pro nás legendami opředené Poloniny.

Národní park Poloniny se nachází na severovýchodním Slovensku na hranicích s Polskem a Ukrajinou. Park leží v horském pásmu Bukovské vrchy, které náleží k Východním Karpatům. V cípu tohoto trojmezí je hora Kremenec, kde ve výšce 1221 m byl náš hlavní cíl. Ale nejen sem jsme chtěli zamířit.

Na tuto výpravu nás jelo sedm a za devět dní jsme navštívili hodně zajímavých míst na Slovensku, byli jsme i v Polsku a krátce na Ukrajině.

První noc jsme přespali ve Slovenském ráji a vyrazili zde po nádherném Prielomu Hornádu k naší Rysí řece. To je nádherná čistá říčka s pramenitou vodou, která se vlévá do Hornádu. Má oficiálně jiné jméno, ale pro nás je to Rysí řeka, zde kdysi vznikly počátky našeho oddílu.

Tento skoro 30km přechod nás poněkud unavil, bylo obrovské vedro, ale nakonec jsme vše zvládli a mohli pokračovat za dalším cílem. Tím byl o město Humenné, kde jsme se sešli s místními skauty a mohli přenocovat na zahradě místního kostela.

Další den jsme se poprvé dotkli Polonin, dostali jsme se až k nádherné přehradě Starina a poznali, že to bude opravdu tvrdý oříšek. V noci jsme se vrátili do Humenného a zvolili k dobytí naše cíle jiný postup.

Další den jsme se dostali na Morské oko, nádherné jezero pod Vihorlatem. Spouště fotoaparátu cvakali ostošest a my využili i rad místních skautů a nalezli jedno skvělé místo k dalšími přenocování ve zdejší úchvatné přírodě.

Z Vihorlatu to už byl jen kousek do nejvýchodnější obce Slovenska – Nové Sedlice. Zde jsme rozbili tábor a nedbaje hrozných veder vydali se vzhůru na Kremenec. Tentokrát nám neodolal a my mohli s pýchou konstatovat, že jsme to dokázali. Cestou jsme nepotkali ani živáčka, jen viděli stopy vlků a nádherné panoramatické výhledy po Poloninách. Na tábořiště jsme se vrátili hodně pozdě a při usínání pod širým nebem jsme si mohli vychutnat nebe plné hvězd, které nebylo rušeno žádným civilizačním světelným smogem. Právě pro tuto výhodu jsou Poloniny nazývány také Parkem temné oblohy.

Cestou zpět k domovu jsme ještě potkali spoustu nádherných míst, koupali se v termálních pramenech uprostřed liptovského lesa, navštívili mohutný Spišský hrad i gejzíry pod ním, poznali pohádkovou babičku u pramene Svatého Jána, potkali se se skauty z Turzovky a navázali nové přátelství a nakonec si prošli příkré Sulovské skály a vychutnali se tak další krásný kout slovenské krajiny.

Do Mohelnice jsme se vrátili unavení, ale moc spokojení. Bylo to nádherných devět dnů. Nohy nás bolely, ale naše duše si zpívaly …