Výprava do Prahy a Ameriky ...

13.01.2012 20:37

V pátek jsme se ubytovali ve skautském areálu u Krčského zámku a naším cílem byla technická památka – podzemní kanalizace staré Prahy vytvořená na sklonku 19.století anglickým inženýrem W.H.Lindleyem spojená s odlovem zdejšího tajemného pokladu na řece Styx. Už za tmy jsme se sešli společně s našimi plzeňskými kamarády na vltavském nábřeží u vstupu do podzemí a během chvilky naskákali dovnitř. Uvítala nás ještě větší tma, vlhko a proudící voda. Postupovali jsme skoro 500m pod starou Prahu proti proudu říčky, sunuli se nad ní po úzké římse a nakonec se i brodili vodou, dokud jsme nenašli vstup do Lindleyova království. Menší z nás měli výhodu, protože krásnou chodbou pohodlně procházeli, my starší jsme museli po kolenou nebo na donesených skejtech. Byl to úžasný zážitek a třešničkou na dortu bylo nalezení výše zmíněného pokladu z řeky Styx. Z podzemí jsme vylezli po dvou hodinách poklopem u světelné křižovatky, kde si nás chodci podezřele měřili. Byli jsme umounění, měli mokro v botách, ale byl za námi zážitek, na který dlouho nezapomeneme! Načatý večer jsme dokončili procházkou po Albertově a přes Nuselský most zamířili k rozhledům z historického Vyšehradu.

V sobotu jsme stávali po sedmé ranní, což mnohé překvapilo, neboť dlouho do noci tiše probírali páteční zážitky. Ale už po osmé jsme mířili k nádraží, aby nás vlak mohl odvézt do Karlštejna. Kolem monumentálního hradu uličkami plnými lákadel jsme mířili do soustavy mořinských lomů, ráje trampů a milovníků romantiky, známých pod jmény jako Amerika, Mexiko nebo Kanada. Počasí nám dělalo radost, neboť zde začalo vykukovat po týdnu inverze sluníčko, takže jsme mohli plnými doušky vychutnávat podzimní přírody a vyhlídek na impozantní lomy. Cestou jsme také lovili poklady celosvětové hry Geocaching, bylo jich tu požehnaně a tak jsme se za pomoci GPS navíc pěkně proběhli po zdejších lesích. Kluky to dost bavilo, lomy byly překrásné a ani ti nejmladší moc nežbrblali, že je bolí nohy. Cestou jsme potkávali jiné lovce, tentokrát s flintami, protože poblíž vrcholil hon na divočáky, takže jsme raději měnili plánovanou trasu. Ale potkali jsme tu i několik dalších skautských oddílů a potřásli si s nimi levici, zahráli si naši oblíbenou Růženku a zjistili, že čas neúprosně kvapí. Pokochali jsme se posledními pohledy na Velkou Ameriku a přes Mořinu se vrátili se západem slunce na vlak do Karlštejna. Cestu zpět do Prahy někteří z nás prospali, unavení jsme ale byli všichni, ušlapaných 20km jsme cítili v nohách i po návratu do kluboven. Zatopili jsme, uvařili jsme čaj a povečeřeli. Některé brášky to pak ještě vybídlo k turnaji v pinpongu, ale většina už za konejšivého zvuku kytar pomalu usínala.

Ráno nás už čeká jen velké balení a úklid. Postupně uvádíme prostory do lepšího stavu, než jsme je v pátek našli, pak si ještě stačíme protáhnout tělo na místní horolezecké stěně a pak mažeme na Smíchovské nádraží, kde čekáme na vlak. Nádražáci si s námi zahráli prima hru, když náš rychlík umístili na první nástupiště, ale cedulemi nás navedli na nástupiště třetí. Naštěstí jsme se zeptali mašinfíry, který nás ujistil, kde najdeme správný vlak a šel vynadat těm, kteří si s námi takhle pohráli. Rychlík s námi jel načas, takže jsme v Mohelnici mohli padnout do náručí rodičů a spokojeně jim o všem vyprávět.